Každý rok 1. června se po celém světě rozzáří dětské úsměvy, školy i veřejná prostranství ožijí hrami a společnost si připomíná důležitost ochrany a podpory nejmladší generace. Mezinárodní den dětí není jen oslavou bezstarostného období života, ale také příležitostí k zamyšlení nad tím, jak zajistit všem dětem rovné šance na zdravý a šťastný rozvoj. Proč tento den vznikl, jak se slaví globálně a jaké výzvy v oblasti dětských práv stále přetrvávají?
Kořeny svátku: od žalostných podmínek k mezinárodní solidaritě
Historie Mezinárodního dne dětí sahá do první poloviny 20. století, kdy industrializace a války vystavily děti nebývalým rizikům. První impulz vzešel z Ženevy v roce 1925 během Světové konference pro blaho dětí, kde se diskutovalo o ochraně dětí před chudobou, násilím a vykořisťováním. Myšlenka se postupně šířila, ale oficiální uznání přišlo až po druhé světové válce. V roce 1949 vyhlásila Mezinárodní demokratická federace žen 1. červen jako Den dětí s cílem upozornit na poválečné utrpení dětí a podpořit jejich práva. O rok později se k iniciativě připojila i OSN, která později stanovila 20. listopad jako Světový den dětí (v souvislosti s přijetím Úmluvy o právech dítěte v roce 1989). Přesto si mnoho zemí, včetně České republiky, Slovenska, Ruska či Číny, zachovává tradici oslavy právě na začátku června. V roce 1952 byl svátek oficiálně vyhlášen a později potvrzen i OSN.
Jak se slaví po celém světě? Od průvodů po charitu
Tradice se liší podle kultury, ale společným jmenovatelem je zábava a vzdělávání. V České republice se tento den slaví od roku 1950, k oblíbeným aktivitám patří školní pikniky, sportovní turnaje nebo divadelní představení. Města často pořádají festivaly s pouťovými atrakcemi a tvořivými dílnami. Například v Praze se konají akce v zoo nebo na Letné, kde děti zdarma malují, soutěží a učí se o přírodě.
V Turecku 23. dubna (společně se Dnem národní suverenity) děti symbolicky přebírají role politiků a novinářů, což zdůrazňuje jejich budoucí roli ve společnosti. V Japonsku se 5. května vztyčují koinobori – barevné látkové kapry, kteří symbolizují sílu a vytrvalost. Brazílie slaví 12. října průvody v národních krojích a koncerty pro rodiny.
Důležitou součástí oslav je i solidarita. Mnoho organizací pořádá sbírky pro děti v nouzi nebo upozorňuje na problémy jako dětská práce či nedostupnost vzdělání. UNICEF například každoročně spouští kampaně na podporu dětí v oblastech postižených válkami.
Výzvy 21. století: kde leží největší problémy?
Navzdory pokrokům stále miliony dětí čelí vážným hrozbám. Podle UNICEF žije přes 385 milionů dětí v extrémní chudobě, 262 milionů nemá přístup ke vzdělání a 152 milionů je obětí dětské práce. Válečné konflikty v Sýrii, Jemenu nebo Ukrajině připravily děti o domovy, zatímco klimatické změny zvyšují riziko podvýživy v Africe a Asii. Pandemie COVID-19 problém prohloubila – uzavření škol zanechalo 1,6 miliardy dětí bez pravidelné výuky, a mnoho z nich se již do školy nevrátilo.
Zároveň přibývají nové hrozby: kyberšikana, závislost na technologiích nebo duševní onemocnění. Studie WHO uvádí, že až 20 % dospívajících trpí depresemi či úzkostmi.
Jak můžeme přispět? Od malých gest k systémovým změnám
I jednotlivec může udělat rozdíl:
Podpora lokálních iniciativ: Účast na benefičních akcích nebo darování hraček do dětských domovů. Vzdělávání: Šíření povědomí o právech dětí nebo dobrovolnictví v doučování. Oslava v rodině: Vytvoření tradic – výlet, společenské hry nebo rozhovor o dětských snech. Advokacie: Podpora politiků a organizací, které prosazují lepší zákony na ochranu dětí.
Firmy mohou investovat do projektů na stavbu škol v rozvojových zemích, jako to dělá IKEA Foundation, nebo nabízet rodičům flexibilní pracovní podmínky.
Závěr: dětství jako základ budoucnosti
Mezinárodní den dětí připomíná, že každé dítě má právo na lásku, bezpečí a příležitost rozvinout svůj potenciál. Zatímco balónky a sladkosti vykouzlí radost, skutečným dárkem je dlouhodobá snaha o svět, kde žádné dítě nezaostává. Jak řekla Malala Júsufzaj (pákistánská bojovnice za lidská práva, nejvíce za právo dívek na vzdělání, za což v roce 2014 získala Nobelovu cenu za mír): „Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedna tužka mohou změnit svět.“ I malé kroky vedou k velkým změnám – a právě na to bychom měli myslet nejen 1. června.